Co byste vlastně dělali, kdybyste šli do důchodu už po čtyřicítce? Odpověď by měl znát každý, kdo se chce stát finančně nezávislým a odejít do penze v produktivním věku.

Stejnou otázku mi většinou pokládali moji kamarádi, když jsem jim vysvětloval, co finanční nezávislost znamená a že je to cíl, kterého chci dosáhnout. Odpovědět na ni není vždycky tak snadné, jak by se mohlo zdát.

Jestliže dnes nemáte žádné koníčky ani přátele kolem sebe, volný čas trávíte pouze „odpočinkem“ a čekáním na nový pracovní týden, pak jen velmi těžko budete zpracovávat situaci, kdy budete mít volných sedm dní v týdnu namísto „pouhých“ standardních dvou dní.

Většina lidí není v své práci šťastná. Podle různých studií se jejich množství pohybuje mezi 55–70 %. Všichni tito lidé s nadějí čekají na důchod. Mají za to, že v důchodu budou mít konečně čas na to, čemu se kvůli práci, kterou nemají rádi, nemohou věnovat. Jenže jaké činnosti a zájmy to vlastně jsou? Nebudou tito lidé jen lenošit, trávit čas před televizí a na sociálních sítích a nakonec zápasit s nekonečnou nudou?

Pokud teď nejste šťastní a očekáváte, že s odchodem do důchodu, a je jedno, jestli do standardního či předčasného, se to změní, pak se mýlíte. Štěstí je nastavení mysli. Není to něco, co na vás čeká za rohem, nebo až za tím dalším…

Jak byste měli ke svému štěstí přistupovat?

Pořád platí, že každý je svého štěstí strůjcem. Já se nyní cítím šťastný, ale pravda je, že jsem si musel projít vyhořením, abych si své současné štěstí dokázal uvědomit. Pocitu štěstí jsem samozřejmě nedosáhl najednou. Nebylo to tak, že bych se jednoho dne probudil a bylo to tu. Byl to postupný proces, jímž jsem procházel poslední dva roky, a předtím jsem prožil dva roky ve stavu kompletního vyhoření.

Pasivní příjem a finanční nezávislost mé současné pocity podporují, ale nejsou nutnou podmínkou. Je to jen způsob, který mi pomáhá udržet mé současné nastavení mysli.

Moje vlastní pasivní příjmy dosáhly na konci roku 2018 úrovně, která pokrývá mé osobní výdaje i výdaje mojí rodiny. Avšak neznamená to pro mě, že jsem si dal nohy nahoru a přestal jsem pracovat. Dál funguji a pracuji, i když bych nemusel.

Jak se změnil můj program a kolik dní pracuji?

Fázi, ve které se nacházím, jsem pojmenoval „fáze PRDUCH“ (PRDUCH = pracující důchodce). Zdroj mého pasivního příjmu nyní tvoří ze  60 % nemovitosti a ze 40 % podnikání. Pasivní příjem pokrývá veškeré výdaje mé rodiny včetně odkládání cca 10 % do finanční rezervy.

Moje práce tak dnes spočívá v rozšiřování nemovitostního portfolia a také ve zlepšení podnikání, od kterého očekávám, že bude v budoucnu výrazně větší.

Nejdříve popíšu činnosti, jimž jsem se mohl začít věnovat a které jsem předtím nedělal z různých důvodů, většinou kvůli nedostatku času a chybějící energii.

·      Věnuju se sportu

Po práci v korporaci jsem měl problém se zády. Kvůli tomu jsem musel přestat běhat a v podstatě dělat jakýkoliv sport. Tím jsem ztratil zdroj energie, takže večer jsem sebou jen prásknul na gauč a na mojí váze se to výrazně podepsalo. Byl jsem víc a víc unavený a začarovaný kruh se uzavřel.

Díky tomu, že dnes mám víc času, se mohu řídit tím, v kterou denní dobu mi sportování vyhovuje. Sport tak většinou provozuji mezi 8.–10. hodinou v závislosti na tom, jak se cítím, ale věnuji se mu skoro denně. Jeden den provádím asi dvacetiminutovou sérii protahovacích a posilovacích cviků a druhý den si jdu zaběhat do lesa, vždy tak na 45 minut. Získávám tím neuvěřitelné množství energie na celý den.

·      Vstávám, když jsem vyspalý

To je pro mě zatím asi největší benefit. Budík jsem si nařizoval naposledy před několika měsíci. Postel opouštím, až když se vyspím, což bývá mezi 7. a 8. hodinou. Po probuzení se cítím odpočatý.

·      Ráno nespěchám

Pokud na mě zrovna nevyjde odvoz syna do školky, tak ráno nespěchám. Dám si snídani, pak si s hrnkem kafe sednu na terasu, potom si zasportuji. K pracovním povinnostem tak sedám někdy v devět a jindy až po desáté.

·      Vyzvedávám syna ze školky

Vyzvedávací slot je v rozmezí 15:30–16:15, což jsem dřív v podstatě neměl šanci stihnout. Vždy se bouřlivě přivítáme a pak si cestou domů povídáme. To je velmi příjemná část dne.

·      Hraju si se synem

Na zahradě kopeme do mičudy a říkáme tomu fotbal… Hrajeme karty nebo stolní hokej, teď jsme začali hrát Monopoly, dětskou i dospělou verzi. Pokud mám zrovna nějakou práci, téměř vždy ji můžu přerušit a jít si na chvilku zakopat. Pak se k práci v pohodě vrátím – nespěchá to.

·      Povídám si se svou ženou

Když přijedete večer z práce, obvykle na povídání moc náladu nemáte. Pokud jste ale odpočatí a máte dostatek energie, pak je to velmi příjemná část dne a ženy to velmi ocení :-).

·      Pracuji na svém webu financnisamuraj.cz

Příprava webu by při práci nebyla možná. Vždy několik hodin denně jsem psal, někdy jen přemýšlel, jak mám co napsat, a jindy jsem zase přepisoval to, co jsem napsal včera…

Co tedy dělám jako PRDUCH?

Starám se o nemovitostní portfolio. Řeším ukončení smluv, nalezení nových nájemníků, prodloužení nájemních smluv u stávajících nájemníků. Zajišťuji drobné opravy, renovace.

Zároveň neustále sleduji trh a dávám nabídky na nemovitosti, které projdou sítem. Pokud dojde k vlastní prohlídce, pak se postarám o celý obchod a jeho financování. Řeším také refinancování některých úvěrů.

Soustředím se, jak strategicky posunout podnikání www.virtooal.com. Chod firmy jsme nastavili tak, že není nutné, abych denně docházel do kanceláře. Veškerou agendu s našimi pracovníky a také s externími pracovníky řeším prostřednictvím digitální komunikace, tedy pomocí Skypu, telefonu, e-mailu, sdílených souborů atd. Můžu tak pracovat odkudkoli, z domova, nebo třeba z pláže.

Na tento rok jsem naplánoval náš první rodinný minidůchod (tedy volno, které bude delší než klasická dovolená). Bude to tří- až čtyřtýdenní cesta autem po Evropě s celou rodinou , které chceme podniknout v dubnu a květnu tohoto roku. Inspiraci jsem nalezl na webu www.vitavalka.cz. S Víťou jsem se potkal a načerpal od něj spoustu inspirace.

Všechno, co dnes dělám, mě baví a dělám to rád. Když dokončím nějaký úkol, mám uspokojivý pocit. Na nic výrazně nespěchám, nejsem tlačen jinými termíny než těmi, které si sám určím. Vše jsem si sám naplánoval a sám jsem se rozhodl, že to budu dělat.

Co jsem získal a co jsem si uvědomil?

Jaké benefity a poznání vyplynuly z  období, v němž jsem minimalizoval aktivní práci pro někoho jiného?

·      Zažívám výrazně méně stresu

To se projevilo i na mém chování k druhým lidem. Víc se usmívám, autem jezdím pomaleji, nejsem v časovém presu. Fronty pořád nesnáším, ale když někde čekám, bavím se pozorováním lidí a omezuji čučení do telefonu. Většina lidí ve frontě zírá do mobilu…

·      Mám lepší kondici

Jak už jsem napsal, mám dostatek času i energie na sportování a věnuji se mu v době, která mi vyhovuje. Tím získávám další energii a původní začarovaný kruh se změnil v pozitivní koloběh.

·      Zdravěji jím

Mám na jídlo víc času a více přemýšlím o tom, co budu jíst a co jíst nebudu.

·      Práce je pořád dostatek:

• s nemovitostním portfoliem,
• s webem www.financnisamuraj.cz,
• s businessem www.virtooal.com.

Rozdíl je ten, že pracuji na tom, co mě baví, a sám si to řídím. Je to úplně jiný pocit, než pracovat pro někoho a muset. Zároveň mě netlačí potřeba pracovat z finančních důvodů, což je ohromně osvobozující pocit.

 

·      Díky větší porci času se otevírají další možnosti, na které se teprve připravuji:

• možnost dopřát si „minidůchod“ – dlouhou dovolenou,
• učit se nové věci a potkávat nové lidi,
• víc pomáhat ostatním,
• víc se věnovat rodině,
• věnovat se vzdělávání syna,
• …

Co je naopak negativní?

Přestal jsem dostávat pozvánky na konference a společenské akce, jako když jsem byl top manažer. Celkově méně se socializuji, protože pracuji z domova, takže někdy už prostě musím mezi lidi. Řešit to budu prací v coworkingu 1–2krát týdně.

Někdy těžko vysvětluji ostatním lidem, co dělám. Standardní otázka totiž zní: „A co ty děláš?“, což přeloženo znamená „Jakou máš práci?“…

Mám celkově nižší příjmy, ale to je vykoupeno výrazně vyšší hodnotou, jíž je čas. Na druhou stranu neutratím tolik peněz, jako když jsem dojížděl do kanceláře. A věřím, že mé příjmy se postupem času navýší. Důležité je, že nemají strop, jako když jste zaměstnanec.

Myslím tedy, že odchodu do důchodu v produktivním věku se nemusím bát, a vy také ne. Pokud půjdete po stejné cestě jako já, tedy cestou nemovitostí, vždy se nějaká práce najde.

Důležité je začít si plánovat, co všechno byste chtěli dělat, postupně to zkoušet a vedle toho si budovat pasivní příjem. Pak dospějte do situace, že budete dělat to, co vás baví, a nebudete tlačeni potřebou vydělat peníze, abyste zaplatili složenky.

 

A pořád je tu ještě golf, ten prý lze začít hrát v každém věku 🙂